TARA po příjezdu domů
Jsem Tara a jak moje nová panička zjistila, znamená mé jméno datlová palma. No nevím zda budu tak vypadat, i když vlastně vůbec nevím jak taková palma vypadá. Když si mně nová panička odvážela od mé maminky byla s ní ještě její vnučka Terezka, ta se mi líbila nejvíc, no ale co paničky si takový malý pes, který jen kouše a škrábe nevybírá. Obě paničky mně však laskaly a hladily a dělaly na mně různé ťu, ťu, tak jsem si řekla, že to bude asi dobrý, ale to jsem netušila, ře mně naloží do takový malý ošklivý bedný, která hučí, vrčí, třese se a dokonce že jede. No ale nakonec ta hrůza přešla a v náručí tý mmenší paničky jsem se ocitla před domem se zahrádkou, to už něco bylo pro mou zvědavost. Když jsem se mohla postavit na svoje tlapičky u paničky v bytě, strašně jsem se vylekala. Z pokoje na mne vyběhlo něco chlupatýho a strašně to na mně prskalo a syčelo, dělalo na mně strašnej pohled. "Co to je"? A panička "Micinko, Micinko to je Tara a Taro to je Micinka", to vám bylo strašný. Ono to chlupatý, prskající byla kočka. Strašně jsem se bála, ale nedala jsem se a prohnala jsem jí po pokoji. Ona však najednou po mně svými šavlemi a chtěla mně seknout, já však už tak malá se nedala. No abych to zkrátila, nakonec jsme se zpřátelily i když kamarádky jsme ještě zdaleka nebyly. Nadruhou stranu mně panička chránila a Micka dostala vyhubováno, že mi nesmí ubližovat. A to už jsem věděla, že mně budou mít v mém novém domově rádi.